21.03.2008
Laos a Kambodza
Jiste jste nedockavi, kde jsme, co se v nas a kolem nas deje. Proto neotalime a po delsi odmlce Vam servirujeme kratke shrnuti hned ze dvou zemi.
Laos
Zeme mnoha tvari, na severu velmi chuda, jih o neco bohatsi. Je velmi zajimave pozorovat rozdily jednotlivych zemi uz po prechodu hranic. Prvni ceho si vsimnete po prijezdu z Ciny je male mnozstvi lidi, mene dopravy, lide extremne chudi, zijici v chysich.
Prvni cast pobytu jsme stravili v severnim Laosu, kde se nam co se krajiny i lidi tyce, libilo nejvic. Podnikli jsme turu destnim pralesem (Laosanci ho uspesne kosi a k nasemu prekvapeni ho uz moc nezbyva) s pruvodcem, potkali jsme ruzna etnika mistniho regionu, prespali jsme ve vesnici kmene Khamu, videli vesnicany chystajici se na svatbu a ochutnali mistni whisky Lao Lao.
Dalsi smer nasi cesty byl na jih. Jeli jsme po krasne tyrkysove rece Nam Ou, ktere se dale spojuje s Mekongem, po nemz jsme pokracovali do mesta chraneneho Unesco – Luang Prabang, narodni pycha s francouzskou architekturou kolonialniho Laosu. Dale do hlavniho mesta Vientiane, ktery ma 600 tis. obyvatel a odtud jsme si odskocili navstivit uzasnou jeskyni o rozloze 7,2km. Jeskyni se proplouvalo asi dve hodiny, dost mist pro nedostatek vody jsme museli brodit, coz ve mne pri tme kolem vzbuzovalo rozlicne fantazie.
Nevim jestli popisovat kazde jednotlive misto, ktere jsme videli, to uz delalo a dela miliony dalsich lidi, proto shrnu celkove pocity.
Lide tvori atmosferu kazde zeme, stejne tak i nase nejvetsi dojmy souviseji s lidmy. Lide v Laosu jsou krasni a usmevavi. Je to snad prvni zeme v Asii, kde lide misto "hello", zdravi turisty mistnim pozdravem. Krasny pozdrav "Sabaj dyy" je slyset ze vsech stran, deti s uprimnym nadsenim vybihaji z chysi zdravi a mavaji. Turismus tvori velkou cast obzivy mistnich obyvatel a evidentne existuje v cele zemi pravidlo, ze turista plati za vsechno 2-3x vic nez mistni, o cenach vetsinou nesmlouvaji, ale s usmevem si trvaji na vyrcene cene. Tato skutecnost nas mirne zaskocila a to nejvice ve chvili, kdy jsme nahodne zjistili, jaka ta skutecna cena vlasne je. Jenze turisti do Laosu proudi v davech, a to hl. z Thajska, byla nektera mista, kde bylo vice turistu nez mistnich, a tech mist bylo dost. Ceny v pruvodci vydanem v cervenci byli vsude 3x vyssi, presto vetsine lidi ze zapadu ceny stale prijdou tak levne, ze ani nespekuluji, zda by meli smlouvat. Coz nas lehce rozpaluje, protoze pak opravdu neni duvod, proc by veci meli stat mene a mistni obyvatele si zkratka mysli, ze jsme vsichni bohaci. Ale to je nejspis fakt se kterym se musi pocitat, meni se nase planeta, meni se i lide, nezavisle cestovani uz neni nic vzacneho, mame prece pruvodce, ty nam reknou kam jit a co si dat. Otazku, jaky je dopad turismu na kulturu mistnich obyvatel, nechavam pro dnesek stranou.
A vite, ze vlastne vsichni nosime "cinske uniformy"? To mi rekl mladik z kmene Hmongu, kdyz jsem se ptala jestli nosi lide z jeho vesnice tradicni odev. Rekl:"Ne, my vsichni nosime "cinskou uniformu", jako Vy"! :)
Kambodza
Genocida ktere zda probehla na konci 70.let (Rudi Kmerove) je vtiskla do mistnich lidi a pro mnohe je to doba vic nez nedavna, kazdy rok zemre ci je zraneno 700 lidi naslapem na pozemni minu, lide jsou velmi chudi, deti casto pecuji a zebraji pro sve zmrzacene rodice.
Jsme tu necely tyden a prozatimni dojmy jsou jen pozitivni. Kdyz mluvim o dojmech myslim opet lidi, protoze mist k videni tu z meho pohledu tolik neni a legendarni Angkor wat nas ceka pristi tyden s mymi rodici, kteri jedou od more – Sihanoukaville. Gurmansky si uzivame mistni pokrmy, ktere prodavaji na ulici, napr. krevety na spejly a ovocne sejky. Dale mistni restaurace bezne nabizeji spoustu pokrmu na "happy" zpusob, to kdyby jste chteli krome gurmanstvi byt taky v rausi.
Prvni vec ktera nas upoutala byla vune Asie, kterou jsme, ve svym zpusobem sterilnim Laosu, nemeli sanci citit. Tato vune je spojena s tlejicimi odpadky z mistnich trzist a vubec vsech mist kolem a prestoze tomuto ukazu musi clovek privyknout, u nas to vyvolalo usmev, konecne Asie, to na co clovek nejvic vzpomina a doma mu to zadne misto nepripomene.
O Kambodzancich se rika, ze maji v krvi vtipkovani, to jsme poznali hned po prechodu hranic. Mistni mladenec nam predvadel cosi, ja se domnivala, ze nam predvadi chuzi sve tehotne manzelky, ktera ceka v aute, ale on nam predvadel pana opodal, ktery mel velke bricho a kolebave chodil, byl desne vtipnej, strasne se u toho smal a my s nim. Je pravda, ze kazdy kdo ma nejake to kilo navic bije do oci, nebot lide tu pusobi casto az podvyzivene, nebo spis v kontrastu s prevazne obeznimi turisty ze zapadu je ten rozdil ve strave a cetnosti stravovani vice markantni.
Velmi zajimavym modnim doplnkem, jsou zde tuto sezonu (a mozna i par dalsich), pyzama. Pyzama s medvidky ci bez, ruznych strihu i barev jsou mezi mistnima zenama velkym hitem. Kdyz kolem projedou na motorce hned dve na jednou a k tomu ma jedna na hlave jeste elegantni turban, ze ktereho se zahy vyklube frote rucnik, tak asi nemusim vic dodavat. Inu, jiny kraj, jiny mrav. :)
Transport je doposavad dobry, v autobuse mame vlastni sedadla a jezdime na cas. To je rozdil oproti Laosu, kde jsme pravidelne jezdili na zviratech, pytlich s piskem a sedeli jeden na druhym nekolik hodin. Ovsem, vse se muze zmenit, neni sever jako jih a opacne.
Ceny jsou vetsinou vsude v dolarech, coz se ukazuje jako mistni neoficialni mena, kterou lze bezne platit. Snazime se osvojovat si mistni cislovky, to je vzdy prvni krok k uspechu, ale i tak co se nakupovani tyce, to je raj, Kambodzanci smlouvaji o sto sest a cely proces nakupu je usmevna radost.
Momentalne se nalezame v hlavnim meste Phnom Pehnu, bydlime v blizkosti jezera Boeng Kak, kde je prijemna atmosfera hostelu na vode.
Asi v nedeli budeme pokracovat lodi po jezere Tonle Sap smer Angkor.
FOTKY LAOS
FOTKY KAMBODZA
Loucime se s vami, mejte se pekne a uz brzy, v kvetnu na videnou!
Doubravka & Lada
8.02.2008
Odjezd z Mongolska - mapa trasy
Odjezd z Mongolska – 28.1.2008. Plan nasi cesty:
Peking, Hong Kong, Macao, cinske provincie Guangdong, Guanxi, Guizhou, Yunnan. Pak Laos, v Kambodzi setkani s Doubravky rodicema, Thajsko, mozna i Burma. Cca na konci kvetna bychom meli byt doma.
Z Pekingu temer po Hong Kong aneb snih v Cine
Nase cesta z Mongolska domu, s malou planovanou zajizdkou, zacala v nedeli 20.1.2008. Presne po 361 dnech od prijezdu do Ulaanbaataru jsme vyrazili na jih do teplejsich kraju. Necely tyden pred odjezdem to ale vypadalo, ze se z Mongolska nedostanem. Porizovani listku totiz probihalo dost specificky: v pondeli zasla Doubravka pro listky na mezinarodni vlak UB-Peking, kterym jsme chteli nasledujici nedeli jet. Ukazalo se vsak, ze jizdni rad, ktery nam byl opakovane telefonicky oznamen z informaci vlakoveho nadrazi, byl nejspis letni. Misto toho v nedeli projizdel Ulaanbaatarem vlak Moskva-Peking. Na ten jdou koupit listky jen 1 den dopredu (kdyz zjisti na Bajkale, kolik ze to volnych mist do Mongolska dojede), avsak uz v pondeli se vedelo, ze zadne listky (nejspis) nebudou. To nas znepokojilo, nebot variantu, ze pojedeme mistnim vlakem do posledni mongolske vesnice pred hranicemi s Cinou, prekrocime po vlastni ose a z prvniho cinskeho mesta pojedeme spacim autobus (coz vychazi cca na 60% ceny mezinarodniho rychliku), jsme jiz zavrhly. V bednach s vecmi jsme si totiz do Cech poslali temer uplne veskere zimni obleceni. V UB, kde bylo tou dobou jiz jen kolem -25C pres den, sice zima snaset sla. Jaka se vsak da ocekavat teplota v 8h rano v Gobi v prihranicnim meste, kdy mistni vlak lidi vyklopi, jsem se bal odhadovat. S tim, ze nejdrazsi mekkou lehatkovou tridu si v mistnim vlaku muzeme koupit kdykoliv jsme listek na vlak odsunuli v hlave. Zvazovali jsme totiz zkusit i divokou variantu jit v sobotu na vlakac, jestli se preci jen nejaka mista neuvolni. Posledni den v praci – ve stredu – vsak uz diky mistni televizi kolovala informace, ze jizdenky i na mistni vlak jsou diky blizicimu se novemu lunarnimu roku (rok krysy) zcela vykoupeny, nebot Mongolove jezdi nakupovat darky pres hranice do Ciny. Zcela zoufali jsme zvazovali co dal. Jelikoz jsme jiz meli ruzne styky, tak jsme se jali proverit variantu mongolskeho reseni: z ruznych stran pres stryce, bratry a svagry nasich mongolskych spolupracovniku jsme zacali shanet listky na vlak, ktere jsou "vyprodane". Do tohoto shaneni se ovsem zcela po mongolsku objevila dalsi moznost, predtim nikdy nikde nikym zminena. V nedeli jede vlak z Ulaanbaataru, prekroci hranice do Ciny a skonci v prvnim cinskem mestecku. Bylo to sice o chlup drazsi varianta nez tim mistnim vlakem do posledni mongolske vesnice, ale stale dost vyhodna, neb nas to usetrilo prekroceni hranic na vlastni pest v rannim mraze.
Prvni cinske mestecko, Erlian (Erenhot) v giganticke cinske provincii "Vnitrni Mongolsko", bylo vlastne dost mongolske. Tedy co se napisu, lidi a jidla tyce. Jinak novy "luxusni" vzhled mesta, stojiciho uprostred niceho, temer jakoby pred mesicem postaveneho, z casti zdajiciho se, ze nove budovy jsou zcela prazdne – to jiz nepusobilo jako Mongolsko. Ze posledni autobus jedouci do Pekingu jede v pozdnim odpoledni jsme vedeli. Ze dojedeme zrejme drive nez brzo rano jsme tusili. Jak brzo jsme nevedeli a po mistnacku jsme se ani nesnazili to zjistit.
4:00 rano vsak byly nad moje pesimisticke ocekavani. Na nejakem dalnicnim okruku na periferii Pekingu jsme se snazili prezit v non-stop McDonaldu. Po dele jak roce zajimava zkusenost. Vevnitr zima temer jako venku. Po par hodinach jsem kapituloval a dal si cervenou tasticku a horkou cokoladu. Cervena tasticka se ukazala byti horkou novinkou – obsahovala rozslehane cervene fazole! Ze jsou Cinani vyhlaseni kulinari jsme vedeli ;)
Ranni prijezd autobusem vsak napomohl k tomu, ze jsme v utery v 7:30 rano jiz stali ve fronte na listky na hlavnim vlakovem nadrazi v Pekingu. Zrovna zacinala prvni (snidanova?) pauza trvajici 7:30-8:00 (provoz pokladny zacina v 6:30). Vsichni co si dodali odvahy a cekali ve VIP hale hlavniho nadrazi (a nebylo jich malo) byli pomerne nervozni. Vcetne nas. V te dobe za dva tydny mel zacit "Jarni festival" – oslava lunarniho noveho roku. Pri te prilezitosti se zivot v Cine zastavi na tydenni statni svatek a pri te prilezitosti cestuji miliony lidi napric Cinou za svymi pribuznymi. Dle statistik loni cestovalo uz 120mil. obyvatel, z celkovych 1.3 miliardy. Cinska vlada vsak zvazuje statni svatky znacne zkrouhnout. Cetl jsem clanek, ktery seriozne popisoval, ze myslenka volna byla hlavne ekonomickeho razu – mela se zvysit spotreba obyvatelstva, podporujic tak rust cinske ekonomiky. To se pry vsak nedeje a proto vlada zvazuje svatky z tydne snizit na jeden den – po preklopeni roku (letos bude 7.2. o pulnoci). Zpet k listkum. Vetsina pomerne roztrpcena dostavala odpoved "meio" (nemame). My jsme si rikali, ze na primy vlak do Hong Kongu, byvale bristke kolonie, od r. 1997 opet soucast Ciny (jako specialni administrativni region – jina mena, oddelena viza, atp.), snad takovy naval nebude. Slecna za okenkem ze sebe vydala maximum a anglicky se zeptala "today, tomorrow?" (dnes, zitra?). Nevim jestli jsme ji sokovali, ze az za 5 dni, ale asi to byl jeden z hlavnich faktoru, proc jsme nakonec uspeli. I dopredu vymenene penize – 1100 juanu (=130 usd/za oba) nam tesne stacilo.
Pridam zazitek, jak jsme o par dni pozdeji sli kolem nadrazi a to co jsme videli z nedalekeho nadchodu byla opravdu sila. Nekolik desitek vycvicenych policistu ze specialnich jednotek (kus opodal stalo aut – "China Police – Crisis situation communications" s satelitnimi antenami) se znazilo zeleznymi zabranami a amplionu zvladat dav nekolika tisic lidi, kteri se tlacili v obrovskych frontach pred nadrazim ve snaze zakoupit listek na vlak. Opet jsme ocenili jak pro nas hladce nakup listku probehl. Tohle zavanelo uslapanim!
V Pekingu jsme meli prijemnych pet dni. Doklepli pamatky, co jsme nestihli v kvetnu za 3 dny zde stravene s kamarady Pavlem a Hankou. Cinskou narodni galerii zazracne otevreli po zasadni rekonstrukci jen par dni pred nasim prijezdem. Take jsme se setkali se Svycarkou Nathali, u ktere jsme v dobe jeji nepritomnosti v Ulaanbaataru bydleli. Vracela se z vanocnich svatku stravenych s rodici a v Pekingu mela dva dny prestup. Poinformovali jsme ji o nasi party na rozloucenou v jejim byte (dopredu od ni odsouhlasene), ktera se pomerne povedla – tancilo se na stole, pohovkach i okennich parapetech ;) Poridili jsme taky thajska viza, ktera na jihu jdou poridit spatne (pozaduji totiz pri zadosti o vizum i letenku pryc z Thajska, kterou si planujeme koupit az v Thajsku po tom co tam dorazime). Kulinarsky jsme se pomerne vyzivali: Probehla opet mandatorni Pekingska kachna, tentokrate trosku v tucnejsim provedeni. Dost jsme vyuzivali seznam dobrych cinskych jidel, ktery nam napsala sinolozka Lucka zijici v Mongolsku (diky Lucko!). Volit dle obrazku z menu se ukazalo jako spatny napad. Ac bylo celou dobu cca jen max -5C, silny vitr a odlisny druh zimy (vlhka, do morku kosti jdouci) zapricinily, ze nam byla silena zima. Meli jsme na sobe temer veskere obleceni (v UB me v nem bylo teplo), presto jsme se klepali zimou.
V Pekingu to ubehlo razdva. Pouceni davem pred nadrazim, jsme se vydali na vlak v dostatecnem predstihu. Pulhodiny pred jeho odjezdem jsme se do nej nakonec dostali. Pred nastupem totiz krome dopravni zacpy a tlaceni lidi, probihala i pasova kontrola. Vlak pak zamkli a vypusti nas az v Hong Kongu. Jizda mela trvat od nedele 12:00 do pondeli 13:00 dalsiho dne, tj. 25hodin. V soucasnosti (kdy pisu tento clanek) jsme na ceste jiz 54 hodin!! Centralni Cinu udajne zasahli snehoveho boure, proto se pohybujeme dost pomalu – pokud vubec. Musime byt sice uz dost na jihu – mijime zasnezene palmy – ale kdykoliv se zase muzeme na dlouho zastavit. Asi se ceka, az snih roztaje. Mijime se s desitkami vlaku, podobne cekaji ve vlacich tisice lidi. Nas je vsak celoluzkovy, s funkcnimi zachody, koupelnami, restauracnim vagonem. Jak to lidi zvladaji v tech normalnich vlacich, kde se sedi a jidlo se tam neprodava (vsimli jsme si, ze jsou ve stanicich zamceni take), to opravdu nechapu. Dle toho, ze aktualne rychle jedeme, a stmiva se, bych si tipnul, ze do Hong Kongu dorazime nekdy v 4h rano. Snad bude zase po ruce nejaky non-stop McDonald s mistni – treba morsko-plodovou – tastickou.
Domů